Dnes přidáno několik věcí (po dlouhé době) z plzeňských výstav a EX Plzeň do fotogalerie. Zatím málo času, později určitě přidám další materiály z mého bohatého archivu o historii Plzně...

Sady 5. května - 25 let od zboření nemocnice I.

(publikováno na mém původním blogu 31. ledna 2017)

2. února 2017 uplynulo již 25 let od zboření Městské nemocnice v Sadech 5. května. Mně se to zdá jako kdyby to bylo nedávno a ne celé čtvrtstoletí. Než tuto nemocnici zbořili, tak jsem ji prolezl od sklepů po půdu a udělal fotografickou dokumentaci. Tento kubistický objekt pochází od architekta Hanuše Zápala a mrzí mne jeho zbourání. Mohl po přestavbě ještě sloužit i jiným účelům než jako původní nemocnice. Malá zajímavost - mnoho jeho oken jsem si tenkrát, když se jednalo o jeho památkové ochraně, odvezl na chalupu na výstavbu skleníku. Když jsem nakládal okna z tohoto objektu již potřetí do svého Žigulíku kombi, najednou se objevila hlídka VB v zelených uniformách a příslušník se mne ptal, jestli mám povolení na odvoz. Řekl jsem mu, že ne. Načež mi sdělil, že si mám dojít do městského muzea pro povolení na to, že si mohu okna z demolice vzít, protože se jedná o tom, že objekt bude památkově chráněný. Samozřejmě po jejich odjezdu jsem odjel a už se nevrátil pro další várku, protože jsem měl oken již dostatek na výstavbu skleníku. Ten dodnes stojí a slouží svému účelu.

 Fotografie zchátralého objektu bývalé nemocnice budu vkládat do fotogalerie... a pokračování příště...

Sady 5. května - 25 let od zboření nemocnice II.

(publikováno na mém původním blogu o Plzni 1. února 2017)

Dnes pokračuji v psaní o historii této budovy... Další fotky tohoto objektu jsou v mé fotogalerii Zmizelá Plzeň. Matně si pamatuji návštěvy v této městské nemocnici v 80. letech, kdy tady ležel můj bratr po těžké havárii na motorce. Chodby této budovy byly docela ponuré a některá schodiště jako někde ve věži - zatočené schody a kulatá zeď... Vzpomínky jsou jen útržkovité, je to dost dávno. Ve vrátnici seděla paní, která pletla nějaké hezké věci ze sisalu. Nemocnice vznikla pravděpodobně spojením několika budov. Zezadu, v místech bývalé Mlýnské strouhy se nacházely zbytky původních zdí, silně zarostlé křovím a náletovými dřevinami. Dalších pár fotek zase přidám příště, musím se probrat ve svém archivu...

Sady 5. května - 25 let od zboření nemocnice III.

(publikováno na mém původním blogu o Plzni 4. února 2017)

V dnešním pokračování o bývalé nemocnici v Sadech 5. května (dříve v Otakarových sadech) zmíním jen pár dalších údajů, které jsem našel v materiálech ve svém archivu.

V severovýchodním cípu města se nacházelo ve středověku několik mlýnů. Avšak jejich existence vzala většinou za své při obléháních města, nebo při požárech.

Bývalý Panský mlýn (jeho obrázek se nachází ve fotogalerii Zmizelá Plzeň), stávající kdysi v těchto místech, byl vystavěn roku 1643. Poté byl několikrát přestavěn. Nejdříve mlynářem Hýrou (vlastnícím i jiné mlýny v Plzni), a poté dalším majitelem Halbmayerem.

V roce 1897 byl mlýn po odkoupení městem adaptován na podružní stanici elektrické centrály, napájející elektřinou Plzeň a od roku 1899 dodávající proud také prvním plzeňským tramvajím. Mimoto budova sloužila i pro městské hasiče. Ti odtud vyjížděli až do roku 1913.

V letech 1923 - 1926, podle projektu architekta Hanuše Zápala, byla budova přestavěna plzeňskou stavební firmou Rudolfa Pelce. A připojením dalších okolních budov vznikl komplex Domů sociální péče. První část - chudobinec, se otevřela 1.7. roku 1924. Zbytek byl předán veřejnosti 28.3. 1926. Nacházela se zde centrální sociální a zdravotní péče, převedená sem z různých částí města. Například Masarykova liga proti tuberkulóze, dětské útulky, sirotčinec, chudobinec, poradna pro matky s dětmi, noclehárna, nouzové byty a Městský úřad sociální péče.

V roce 1951 zde vznikla Městská nemocnice (v 60. letech jsem jako malý kluk docházel do této budovy s rodiči na různá očkování), fungující v Sadech 5. května až asi do začátku 80. roků XX. století.

Přes protesty památkářů tento velký komplex budov byl srovnán se zemí 2. února 1992. Na jeho místě měl vyrůst hotel Diplomat. Ale po osmi letech, kdy zde bylo stále jen železobetonové torzo stavby a kde našli útočiště i plzeňští bezdomovci, nařídil Městský soud v Plzni v roce 2004 její odstranění.

Další firma se chopila šance a vystavěla tady hotel Courtyard, který byl slavnostně otevřen roku 2007. Okolí tohoto nového hotelu bylo vkusně upraveno do podoby parku. Zachován zůstal i barokní bastion s částmi zdí vedle hotelu, pocházející z doby okolo 1645, kdy byly přestavěny městské hradby kolem Plzně.

Toto místo přitahuje nejen Plzeňany, ale i návštěvníky města, k procházkám ve vzniklém parku i k příjemnému posezení okolo jezírka v bývalé Mlýnské strouze.

Chtěl bych v tomto příspěvku poděkovat všem svým příznivcům mých stránek o historii i současnosti Plzně za jejich návštěvy zde. Nejen jim, ale i náhodným návštěvníkům a ostatním, kteří se chtějí něco dozvědět o městě nebo hledají nějaké informace či obrázky. Za zhruba 30 let se mi podařilo nashromáždit z různých zdrojů a pozůstalostí, ale třeba i darováním od lidí velké množství archiválií týkajících se Plzně. Také mám hodně výstřižků z novin i časopisů a dalších periodik. Moje knihovna obsahuje několik stovek knih, brožur, průvodců i jiných tiskovin o Plzni.

Před pár lety jsem se stěhoval, takže dodnes jsou části mého archivu i knihovny v různých krabicích, které jsou popsány, co se v nich nachází. Jestliže něco o Plzni hledám, musím pátrat nejdříve ve své databázi v notebooku, kde se hledaná informace nachází. Další potíží je čas, kterého se mi nedostává v takové míře, jak bych si přál. Docela se těším za pár měsíců do důchodu, kdy se budu moci věnovat svému milovanému koníčku naplno.

Také bych chtěl touto cestou poprosit, zda by někdo byl ochotný přispět různými zajímavostmi do mého archivu, co se týká historie Plzně. V současné době dávám dohromady nějaké zajímavosti o výstavách na plzeňském výstavišti, ať už se jedná o poválečné výstavy nebo Ex Plzeň či porevoluční akce v jeho prostorách. Sbírám i staré různé vstupenky nebo katalogy, čím starší, tím lépe. Věci bych si mohl popřípadě i zapůjčit k oskenování nebo ofotografovat.

Pohlednic a fotografií z historie Plzně mám asi přes tisíc, možná i více, již jsem to přestal počítat. Mám je rozdělené podle určitých témat, tak v nich je přehled. V současné době se je snažím digitalizovat, ale při tom množství je to běh na dlouhou trať, ne-li přímo maraton. Ale historie Plzně mne baví od dětství díky mému dědovi, který mne k tomu vlastně přivedl.

Takže ještě jednou díky a jsem rád, že zde mohu prezentovat svoji sbírku.

Zbyněk Šůcha – Lec

Těmito stránkami bych se rád podělil o svoje znalosti, zážitky a materiály z historie mého rodného města Plzně. Vím, že pro většinu Plzeňáků, zvláště těch střední a starší generace, je to asi nošení dříví do lesa. Ale současně věřím, že tyto moje stránky občas sleduje i někdo z těch mladších, nebo i zájemců odjinud, kteří se takto dozvědí nějaké zajímavosti o Plzni. A podle statistiky návštěvnosti pak mám radost, že se mohu s někým takto podělit o zajímavosti z historie i současnosti našeho krásného a slavného (v průběhu dějin) města. Neboť Plzeň na cestě věky prošla husitskými válkami, obléháním za třicetileté války, kdy byla poprvé dobyta Mansfeldem, prošly městem obě světové války, normalizace zde zanechala také svoje otisky a nyní se naše město konečně staví na vlastní nohy a spěje do krásy a rozvoje k lepšímu...

Takže díky za zájem o moje stránky

Zbyněk Šůcha (Lec)

Jsem ˝posedlý˝ zálibou...

Jsem posedlý zálibou. A jedná se přímo o chorobu. Mojí největší zálibou je historie i současnost mého rodného města Plzně. Tomuto velkému koni se věnuji zhruba již 35 let s menšími i většími přestávkami. Začalo to sbíráním pohlednic staré Plzně, přidalo se k tomu kupování a čtení knih o městě, potom jsem se vrhl na kupování starých průvodců a různých knih o mém rodném městě, převážně v antikvariátech. Také proto, že od dětství rád fotografuji, se mým vděčným objektem stalo město Plzeň. Začalo mne zajímat i širší pole - mám mnoho různých starých předmětů z historie rodného města - např. lékovky z dnes již neexistující lékárny Vilím (Ferdinandova třída) z dob Rakousko - Uherska, průvodce Plzní a okolím z roku 1885 a všelijaké vstupenky z dnes již zaniklých kin. Desítky plaket např. ŠKODA nebo Pivovar. Také mnoho materiálů z výstav EX PLZEŇ, které byly hojně navštěvovány davy lidí z celého tehdejšího Československa. Toto sbírání je možná normální u mnoha obyvatelů Plzně. Jenže u mne to přerostlo až tak, že mám takový obrovský soukromý archiv o městě Plzni, dokonce shromažďuji novinové výstřižky a mám jich veliké množství o dění ve městě za těch pár desítek let, co se historii Plzně věnuji. Různé materiály z historie města sháním také na sběratelských burzách. Publikace o Plzni čtu tím způsobem, že si při čtení dělám výpisky (letopočty, zajímavé události z dějin města atd.) a poté tyto informace cpu do svého notebooku. Ten již přetéká těmito, tak mu občas upouštím páru přenosem na externí disk. Nicméně i tento již začíná bobtnat a tak budu muset brzo koupit další.

Obrovská rána mne potkala před několika lety, když jsem se rozvedl a svoje plzeňské poklady mám nyní v XXX krabicích na několika místech a když něco hledám, trvá to věky. Už se těším za pár měsíců na důchod, až budu mít dost času svůj soukromý plzeňský archiv uspořádat do nějaké podoby. Jsem zkrátka posedlý zálibou...